Jáááj! Já mám skvělou náladu.... Proč? Já nevím... No věřili by jste tomu? Já Ano! A je to skvělé... Proto dnešní povídka... Nebo co to bude... :D:D:D Možná to nebude dávat logiku ani nic takového... Ale koho to zajímá? Jo, co jsem chtěla říct.... Dneska jsem se rozhodla pro napsání úvahy... Ale téma? čím bych nechtěla být... Na to jsme psali ve škole, tak to bude aspoň něco známého... A o čem jsem vás chtěla přesvědčit bude samozřejmě na konci :D Jsem to ale potvora co?
Čím bych nechtěla být? Jak prosté drahý Watsone... Je to jednoduchá otázka, avšak ne každého potěší. A odpověď je... Nikdy bych se nechtěla stát tebou! Jsi nudný, pravděpodobně nezajímaví. Pouze jeden z davu, který když umře... Ani pes po něm neštěkne. Nikdo tě pravděpodobně nemá rád, jsi pouhá loutka své rodiny/"přátel/šéfa/lásky. Nikdy se nestaň otrokem je mé moto. Ale ty ho nedodržuješ. Proto je tvůj život nehorázně odporný! Jsi nechutný, že ti to stačí. Kdo by chtěl žít ve strachu? Pořád tvrdíte, že žijete jen jednou, ale došlo vám vůbec, že žijete jen jednou? Že i když vám budou vyhrožovat a nutit vás, stejně vás k ničemu, pokud to opravdu nechcete nedonutí! Že když chcete říct učiteli "Shut up! You talking too much!" tak vám v tom nikdo nezabrání? Vždyť je to jen vyjádření názoru! A pokud vám dají poznámku, jsou to sráči, co se snaží potlačit svobodu slova! A takoví sračky jako "Právo tvé končí tam, kde začíná právo ostatních" není jednosměrné! Učitelé, rodina, všichni tě utlačujou! A ty si to necháváš v klidu líbit! Jsi nechutný! Necháváš se strhnout dobou a módou, i když víš, že to za chvíli budou mít všichni a tím to potlačí tvou osobnost! Určuješ co je cool a co ne a přitom TY O TOM NEROZHODUJEŠ! Je moje věc, jestli chci být punk, být na okraji společnosti, srát na budoucnost a mít se fajn se svou "rodinou" punkovou, nebo budu jako každej, kdo se tahá jen za kariérou a naivně si myslí, že tak bude šťastný! Možná nebudeš bydlet v podnájmu jako budu já a budeš mít pořád peníze, zato mě ke štěstí stačí dobrý kámoši, který se na tebe nevyserou a u kterých za časů zlých můžeš přespat... Když zítra umřeš-a věř, že to není nemožné-kdo na tebe bude vzpomínat v dobrém a kdo ve zlém? Není těch ve zlém trochu moc? A není jich víc, než v tom dobrém?
Nadáváš na systém a přitom není to systém, kdo je špatný! Jsou to lidé! Tak bojuj! Bojuj za to co máš rád a na čem ti záleží! Není všem dnům konec! Může být ještě hůř... Ale i líp! Navíc ať uděláš jakoukoliv změnu, ty ovlivníš, jestli bude dobrá nebo špatná! Tak vylezte z podsukně své matky a začni se o tu zemi starat, když ti přijde tak zkažená! Nebo se staň aspoň svým vlastním pánem, jinak... No uvidíte sami... Ale je to život, ne hra! Tak na to nezapomeňte... :D
To k čemu jsem vás chtěla nasměřovat je myšlenka, že buď váš život stojí za hovno, nebo je naprosto skvělej a měli by jste být rádi... :
A ještě malá věc... Taková v celku nepodstatná.. A je to hlavní důvod, proč píšu.... Je to zatím můj smysl života... Mým smyslem života je vychovat přemýšlející lidi... Lidi, které vychovávám, jsou moje děti, takže kdybych se někdy zmínila o mém synovi Honzovi... Nebo mé matce Romči, není to tím, že bych měla matku Romanu, nebo syna, nebo dceru... Prostě je to jen člověk, kterého vychovávám a romča je... S romčou jsme se vychovali sami, takže tak... Jinak mi je 14, takže nemůžu mít tolik dětí, kolik mám... To víte... Já a má úchylka na to vychovávat lidi...
Žádné komentáře:
Okomentovat