Bylo, nebylo,
nic už nezbylo.
Jen v temném rohu,
Nakloněná k bohu,
modlí se osoba.
Řasenka rozmazaná,
slzami roztíraná.
V hloubi srdce pouhý led,
V žilách zase jenom jed.
Křik se místností rozléhá,
na záchranu spoléhá,
ale nikdo neslyší
Jednu duši trpící.
____________________________________________________________
Mstné jsou vlasy,
čas se tu asi,
úplně zastavil.
Opuchlé oči,
každému značí,
věčné zoufalství.
Dýka do srdce ,
maketa smrtce
zřejmě nestačí.
Jednoho dne,
všechno pomine.
Světla zhasnou
a v chvíli jasnou,
spatříme cíl!
A zvon svobody,
rozzvučí chodby,
Pro volnost jasnou,
Půjdu za pravdou,
na oběd.
_____________________________________________________________________
Na očích brýle,
má vyšší cíle,
Vidět svět černo-bíle.
Vlas upravený,
postoj nadřazený.
Smích jen hraný,
v scénáři psaný.
Peněz je žena,
do smrti věrná,
v červené oděná.
_____________________________________________________________________
Smrt příjde hned,
co na talíř dá ten jed!
To přec není jídlo..
"A co jinýho by to bylo?"
Pokus z laboratoře,
vypuštěn do moře.
Trollem chycený,
ježibabou připravený,
Na koštěti převezený,
fůrií servírovaný.
Od výdejního okýnka,
jen pár kroků bedýnka.
S velkou červí dírou,
A tak s neoblomnou vírou,
experiment do ní s mírou
na věčnou svobodu vypouštím
___________________________________________________________________
Asi jde poznat, že jsem to psala ve škole^^ *na zemi* papíry s tímto mi byly asi třikrát zabaveny a jednou roztrženy... Ale přežili :DDDD Zato o mojí psychické stránce by s dalo diskutovat... :DDDDDDD
Ehh, stačí, že mi to přijde geniální..? :D
OdpovědětVymazat... Hold škola... Asi jde poznat, že nemám moc dobré vztahy k ní... :)))))
Vymazat